A CO JSEM VLASNĚ ZAČ?
Celý život mě provází smečka psů všech ras.
Pocházím z malé obce, kde poloha mého rodného domu, ze dvou stran obklopeného lesem a loukami, předurčovala způsob života celé rodiny. Moji rodiče měli malé hospodářství, ke kterému odjakživa patřil i pes.
V době mého narození hlídal můj klidný spánek pes Amor – dlouhosrstá trikolorní kolie s PP.
Po Amorovi jsme poskytly azyl dospělé fence německého ovčáka Rytě, kterou nám po čase opět ,,odvedl“ její původní majitel.
V době jejího posledního hárání se k nám přitoulal vzrostlý pes německého ovčáka, který u nás zůstal i v době, kdy jsme o Rytu přišli. Protože pro něj nebylo nic dost
vysoký nebo nepřekonatelný dostal jméno Tarzan. Tarzan i přes svůj mohutný vzrůst byl dobrák, a tak nám ho někdo odvedl, když jsme ho během nákupu uvázali před obchodem. Stačil nám však po sobě ve vedlejší ulici zanechat devět štěňat. Měl dobrý vkus, neboť jeho vyvolená byla opět fena NO. J
A tak jsme si přivedli domu malého Dona – opak svého otce. V životě nepřeskočil ani 50ticm překážku a lávka na cvičáku byla nemyslitelná.
Ve svých 14ti letech jsem dostala povolení pořídit si svého vlastního psa. Podmínkou bylo, že si naň vydělám. Peníze nebyl problém, ale psa se mi sehnat nedařilo. S otcem jsme putovali mnoho kilometrů podívat se na vrh a jeli z prázdnou zpět. Prvotně jsem se rozhodla pro kolii, ale z nabízených vrhů mě neoslovilo žádné štěně. A tak jsem od kolie upustila a rozhodla se pro ,,praktického" trpasličího pinče. Po roce shánění jsem si přivezla svou první červenou fenečku Aniku Peter Sen, která mě provázela životem 14 let.
Anička měla ráda velké psy, a tak mě během jednoho venčení seznámila s mým manželem. Tím začala naše společná cesta životem a naše psí smečka se rozrostla ještě o manželovo berňáčka Jordyho (Abdul ze Šternberského Podhradí).
Pak nám doma přibyl Aničky syn Arnie, neúnavný sportovec a mazel, který nás opustil tiše ve spánku ve věku 16 let.
Po Donečkovo smrti jsme s manželem mým rodičům přivedli štěně z útulku. Zatoulanou čistokrevnou fenku německého dlouhosrstého ohaře, jíž se nepodařilo najít původního majitele. Dostala jméno Rita.
Pak se mi splnil životní sen, když jsem se nabídla, že se ujmu importované salučky Cedilha Alice. Alička se do ČR dostala jako nežádoucí ,,příbal“ při importu jejího bratra Cedilha Axultation.
V té době nám umřela Anička. Krátce po ní jsem tragicky přišla i o Aličku. Aličky osobnost změnila náhled na psy celé naší rodině. A tak jsme sháněli s manželem nové štěně saluki. Bombardovali jsme chovatele maily, ale marně. Až mi manžel jednou ukázal fotku se štěňátky a řekl:,,Volný jsou ještě tyto dvě. Pokud se Ti některá líbí, koupím ti ji k narozeninám.“ A měla jsem okamžitě jasno. Manžel byl trochu zklamán, neboť tajně doufal v to druhé štěně, ale vybrala jsem si svůj nejkrásnější dárek. A jeli jsme si pro Amirku z Gibesovy zahrádky - moje vymazlená princezna.
Poté co nás opustil Arnie, si manžel zasažen ,,chrtí horečkou" přál jako svého dalšího pejska vipeta, a tak se mi podařilo pro něj na oplátku k jeho kulatinám najít výjimečné štěňátko – krásnou slečnu Adélku, která se narodila v den našeho výročí svatby a datum odběru měla v den narozenin našeho syna.
